Folkové prázdniny proběhly alespoň formou Připomínek. I ty měly své kouzlo a atmosféru

Ilustrační foto
Autor: Kamila Berndorffová, Fol...

Místo tradičních Folkových prázdnin letos proběhly jejich Připomínky. Nebyla to jen jedna připomínka. Bylo to několik aktivit, kterými jsme chtěli lidem připomenout, že festival tu je, a i když se nemůže uskutečnit ve své tradiční podobě, pořád myslí na své návštěvníky a hodlá ve svých činnostech pokračovat.

Protože vývoj epidemie byl nepředvídatelný a pravidla nejasná a neustále se měnící, vymýšleli jsem primárně takové aktivity, které si budou moci lidé užít i ze svého domova nebo odkudkoli, kde se budou o prázdninách v době tradičních Folkových prázdnin nacházet. Postupně vznikala koncepce jednotlivých Připomínek, kterým pak dodal náš dvorní výtvarník Rostislav Pospíšil ucelenou grafickou podobou a očísloval je. Připomínek bylo tedy celkem šest.

O knize jak se obrátilo E

Knihu napsali společně Michal Schmidt a Rostislav Pospíšil. Měli ji
v plánu již delší dobu, a chystali její vydání k příležitosti jubilejního
35. ročníku festivalu. Kniha je vytvořená ze vzpomínek a osobních náhledů na různé příběhy, které mají Michal a Rosťa s festivalem spojené. Z hlediska velkého množství Rosťových kreseb a grafik můžeme s trochou nadsázky říci, že je i takovou malou kronikou festivalového vizuálu. A příběhů, jak se vlastně otočilo E, což je pro grafiku našeho festivalu typické, jsem sama slyšela několik...Rozhodně doporučuji si knihu přečíst.

O CD Harfy nad Oslavou

Harfy nad Oslavou vznikly jako nahrávka z loňského koncertu rezidenčního festivalového projektu. Tyto projekty se konají každoročně a výrazně podtrhují výjimečnost dramaturgie Folkových prázdnin. Loni se v našem městě sjeli tři výborní harfisté: Catrin Finch z Walesu, Seckou Keita ze Senegalu - hráč na koru, „africkou harfu“ - a v USA žijící Edmar Castañeda z Kolumbie. Strávili v Náměšti několik dní a pilně nacvičovali na jejich první společný koncert. Málokdo si tehdy uměl přestavit, co může ze spojení tří světových harfových virtuozů vzniknout. A nikdy nezapomenu na ohlasy návštěvníků, když harfy společně zněli nočním zámeckým parkem. Celý projekt koordinovala, jako již několik let, Jitka Šuranská, která si s nimi zazpívala poslední písničku. Skladby, které jsou na albu, jinde a jindy neuslyšíte, protože je hráli poprvé a jen pro tento koncert. A co víc, loni se stalo něco, co překvapilo i nás všechny, harfisté se natolik vžili do svého úkolu, že skladby pro koncert „O duši“ vymýšleli přímo na místě ve zkušebně
v Náměšti.

O (ne)účasti zahraničních hostů na kolokviu

Protože jsme nechtěli o zahraniční hosty přijít a chtěli zachovat mezinárodní úroveň konference, bylo vzhledem k aktuální situaci na místě využít moderní technologie. Zahraniční účastníci tedy byli „připojeni na dálku“ a tak mohli být součástí Kolokvia v konferenční místnosti v přítomném čase. Přes vzdálený přístup i přednášeli a měli jsme k dispozici překladatelku, která s nimi komunikovala a přímo pro ně překládala.

O hudebním programu Připomínek

Hudební program je jako vždy parketou našeho dlouholetého uměleckého ředitele festivalu Michala Schmidta. Můžu snad prozradit, že koncerty – tedy Připomínky č. 1, 2 a 3 vycházely z programu, který byl připravený na 35. ročník, ať to již byly koncerty nachystané na hlavní scénu v zámeckém parku nebo koncerty noční. Vybrány byly také podle toho, jak se hodí do scény a pro streamovanou podobu, protože jsme dlouho nevěděli, zda budeme moci zpřístupnit koncerty pro diváky
i živě na místě. A jak získávali Připomínky konkrétní podobu, vyvíjela a posouvala se příslušným směrem i dramaturgie některých koncertů, tak to bylo například s koncertem Mariana Friedla a jeho Odysey.

O nové scéně ve Staré tkalcovně

Připravil ji Matěj Forman, v jehož režii byla podoba Staré tkalcovny například i minulý rok. Připravovaný ročník nese téma O krajině, a proto jsme využili alespoň Krajinu Folkových prázdnin Rostislava Pospíšila. Scéna, ve které hráli a zpívali umělci, je výsledkem nádherné spolupráce těchto dvou lidí, kteří oba vytváří vizuální a uměleckou podobu Folkových prázdnin již spoustu let. A je to jen malý zlomek toho, na co se můžeme v této staré tovární hale těšit příští rok...

O jiných letošních festivalech

Jeden z nejsložitějších příběhů se letos odehrál v Ostravě. Zrušené Colours of Ostrava se chtěly „připomenout“ alespoň Nefestivalem, který byl zhruba v půlce svého konání nemilosrdně utnut z hodiny na hodinu. To byla opravdu noční můra každého pořadatele. Z dalších bych uvedla Concentus Moraviae, jehož festivalový tým během pár týdnů přesunul kompletně nachystaný festival na rok 2021 a ještě připravil zbrusu nový, i když rozsahem menší, podzimní program s názvem „Domov můj“, kde vznikl obrovský prostor pro tuzemské umělce. Jsou různé scénáře a řešení – festivaly byly nuceny přesunout program na podzimní termíny, které se rychle zaplnily, některé přesouvají kompletní dramaturgii o rok. Festivaly se většinou konají za mimořádných opatření, v omezenější formě než obvykle a s naprostou převahou místních umělců. Hromadně řeší problémy se zajištěním celoročního financování. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Vznikly nové projekty v rámci spolupráce mezi festivaly. Jsme zvyklí hledat cesty a způsoby, jak lze živou kulturu realizovat a opět postavit všechny profese, které za tím stojí, na nohy.

Článek byl převzat z Náměšťských listů se souhlasem vydavatele