Anděl Strážný: SOS tlačítko pomáhá i stoleté babičce

Ilustrační foto
Autor: JUDr. David Stančík, F�...

Mít svého anděla strážného nemusí být nesplněným snem, vědí to stovky seniorů, kteří zažívají pocit bezpečí díky SOS tlačítku v pohodlí svého domova. Domov je důležitý pro každého z nás, a proto Anděl Strážný usiluje o to, aby senioři mohli zůstat v klidu svého domácího prostředí, kde to znají, mají rádi a spojuje je s tímto místem mnoho vzpomínek.

Ale i doma se může stát nečekaná příhoda. V době, kdy jsou naši blízcí sami a dostanou se do potíží, si díky monitorovacímu zařízení mohou zavolat pomoc. Pomoc naší tísňové péče funguje následovně: Osoba v krizi/ohrožení zmáčkne SOS tlačítko na našem monitorovacím zařízení, následně je do minuty spojena s dispečinkem Anděla Strážného, dispečerka zjistí, co se děje, a poté zajistí potřebnou pomoc. Právě díky službě tzv. tísňové péče mohou žít senioři sami doma i ve vysokém věku.

Naší klientkou je i paní Hana, které je 100 let. Čilá seniorka, jež zažila všechny naše prezidenty, s T. G. Masarykem se dokonce potkala. Za druhé světové války přišla o část své rodiny, v den jejích 22. narozenin ji s rodiči a manželem odvezli do koncentračního tábora a tam protrpěla tři roky. Z Terezína se vrátila jen s maminkou, Hanin manžel i tatínek tam zemřeli.

V této době paní Haně nejvíce chybí kontakt s lidmi, sice kolem sebe má rodinu, která jí pomáhá, ale díky naší službě si může popovídat i na tzv. Povídavé lince s našimi dispečerkami, zahrát si různé hry či rozvojové kvízy. Zároveň má paní Hana jistotu, že je v bezpečí, že kdyby se jí cokoliv stalo, bude jí poskytnuta včasná pomoc, a proto i ve svém věku bydlet sama.

Jak dobré je mít zařízení tísňové péče už paní Hana ví velmi dobře, protože nešťastně upadla, a přestože se jí naštěstí nic nestalo, nemohla vstát. Naše zařízení automaticky detekovalo pád, to znamená, že zařízení automaticky vyslalo signál a na dispečink dorazil alarm ze zařízení Hany, načež jí dispečerka bezprostředně zajistila potřebnou pomoc.

Paní Hana na TIPEC nedá dopustit a říká: „Kromě toho, že mám u sebe SOS tlačítko, jsem s děvčaty na dispečinku stále ve styku. Volají, jak se mi vede. Popovídáme si na Povídavé lince nebo mi připomínají důležité věci. Je to velký vynález. Vůbec jsem netušila, že něco takového může být. Ta technika ve všem velmi pokročila.”

Článek byl převzat z Náměšťských listů