Foto: Ketkovicemi projela královská družina při slavnosti Vožení krála

Foto: Podhorácký soubor Ketkovice

V neděli 21. června se v Ketkovicích uskutečnilo Vožení krála, lidová slavnost podle starých zvyků, s mší svatou za bývalé členy horáckého kroužku a za královský průvod a také s ukázkami folklórních souborů. Přečtěte si, jak zaníceně vyprávěl o této veselici Josef Kavalec, pamětník a jeden z králců, jemuž se dostalo té cti vozit krále o svatodušním pondělí roku 1882 ve Lhánicích, odkud v polovině 20. století převzal Vožení krála ketkovický Horácký soubor.

„Hudba vchází do dědiny a hned za ní královská družina. V obecenstvu nastává vzrušení. Nejprve jde družina královnina, osm děvčat - králek v domácích krojích s pestrými velkými věnci na hlavách, rukávce bělostné a barevné široké sukně. Uprostřed nich královna, celá bílá jako holubice, ve zlatém věnci na hlavě, jakoby ani nešla. Však kohosi tu slyšíte: ,Podívéte se na královno, ta néde! Det vona pluje zrovna jako labuť!‘

Potom jede král sám uprostřed své družiny. Ti jedou na koních! Jsou všichni v černém, na hlavách v černých kloboucích s opleteným rozmarýnem od králky a obutí jsou v holínky. Jen král má bílé kalhoty, bíločervenou šerpu přes rameno a na hlavě skutečnou korunu. Před ním jedou dva praporečníci, on sám na bílém koni uprostřed dvou pobočníků, kteří drží opratě jeho koně, nesmí se držet uzdy, má ruce v bok a musí mlčet a nesmát se stejně jako královna až do západu slunce.

Jaká to vzácná a pěkná podívaná na pestrou skupinu mladých lidí! Jaký to svátek dědiny, která předvádí sobě i okolí slavnostní tradici. Král s družinou sestupují z koně. Král jde ke královně, mlčky ji vybízí a provází ke královskému křeslu. Nastane jim nyní až do západu slunce chvíle vážných tváří a naprostého mlčení, neboť nikdo z těch dvou nesmí ani promluvit, ani se zasmát, byť by je druzí ponoukali a škádlili nevím jak.

Muzikanti usedají na podium a ostatní účastníci průvodu, nyní už ne jako králci, ale jako stárci, řadí se dle stáří, aby se dali zavést na první tanec pod májí. Po jejich kolečku zavádí se hostům a teprve až se slunce hodně naklonilo k západu, dostává král s královnou sólo za melodie písně Sviť, měsíčku sviť přes celý ten svět… Jsou to takzvané zásnuby, při kterých král královnu políbí. Král radostně výskne, královna se zasměje a je konec jejich mlčení. Končí odpolední zábava, ale večer se začne znova a tančí se až do rána.“

Vzpomínka byla sepsána v Mohelně v květnu 1940. Tehdejší autor zmiňuje také Vožení krále, které uskutečnil Horácký soubor v Ketkovicích v roce 1958. Vše bylo vypraveno v nově zkonstruovaných domácích krojích a dojem prý byl krásný. Uskuteční se ta sláva ještě?

Ketkovický Podhorácký soubor tuto starobylou tradici oživil po padesáti letech v roce 2008 a nyní, podle tradice, opět po sedmi letech. A jak se můžete přesvědčit v naší fotogalerii, sláva to byla opět krásná a v duchu zrovna těch zvyklostí, které se dochovaly z vyprávění Josefa Kavalce. Další fotografie si prohlédněte na stránkách Ketkovic.

Děkujeme panu starostovi Ketkovic Josefu Obršlíkovi za poskytnutí materiálů a fotografií.