Do konce března můžete v Náměšti vidět sbírku kočárků. Nejstarší je z roku 1920

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

UPOZORNĚNÍ: Výstavní síň je dočasně uzavřena. Pro další informace sledujte webové stránky MKS Náměšť

Až do konce března bude ve Výstavní síni k vidění sbírka kočárků Boženy Dvořákové z Jihlavy. Z opravdu rozsáhlé sbírky jsme vybrali to nejzajímavější, co mapuje vývoj kočárků ve 20. století.
„Kočárky sbírám spoustu let,” říká paní Dvořáková „a je to taková všehochuť. Nejstarší kočárek je z roku 1920, potom jich mám hodně ze třicátých let, až po rok 1985, takové ty modernější." Můžeme mezi nimi najít proutěnou košatinku, prošívané kočárky, velký osmipérák a další.

Ke sbírání kočárků se paní Dvořáková dostala z čiré nostalgie. Jako malá totiž hodně jezdila s kočárky a vozila děti z širokého okolí. A našla si tak vztah ke kočárkům. „Když se mi mělo narodit první vnouče, tak jsem měla takovou tu košatinku a od kamarádky jsem k ní sehnala boudičku. Dala jsem dohromady jeden kočárek, a najednou se to nějak celé rozjelo. Občas jsem našla a něco objednala v nějakém inzerátu. Známí se dozvěděli, že kočárky sbírám a začali mi nabízet své, které chtěli vyhodit. "

Z jednoho kočárku jich je nyní asi sedmdesát, z nich jsou tedy některé malé do vitrín a slouží jako hračky. Kočáry jsou uskladněné v jejím jihlavském bytě. Ve sklepě je 18 kočárků, v obývacím pokoji 25 kočárků a zbytek je ve vitrínách. A co na to doma? „Děti nám už odrostly a naštěstí mám tolerantního manžela, který říká, že mu stačí, když se dostane do postele, k televizi a do lednice."

Pokud by si paní Dvořáková měla vybrat, který ze svých strojů by nastartovala na projížďku v současnosti, tak by určitě volila podle počasí: „Pokud by bylo hezky, tak asi tu košatinku. Do sněhu se ale nehodí, protože je těžký. Potom mám Zekivu, Iglesinku a Libertu ze sedmdesátých let, s tím se moc hezky jezdí a ty bych klidně použila." O současných kočárcích říká paní Boženka, že jsou to spíš takové batohy na děti. Ví sice, že nyní je potřeba mít skladné kočárky do aut ale dítě z nich brzo vyroste.

Když Božena Dvořáková dostane nový kočárek, tak jí nejvíc dělá radost jeho oprava, přešívání, spravování a celková úprava. Ale největší radost má, když jí do bytu vtrhnou vnučky a začnou s jejími sbírkovými kočárky jezdit a řádit. „To je opravdu to nejhezčí, co se svými kočárky mohu zažít." Dětinská radost z kočárků se ovšem netýká pouze vnuček a nejmladší generace. Jak nám Božena Dvořáková řekla, se svými vrstevnicemi je občas můžeme potkat, jak kráčejí po Jihlavě s jejími kočárky a s panenkami, které ke kočárkům neodmyslitelně patří. A i k nim se sbíhají děti, které si s kočárky potom rády hrají.

V naší Výstavní síni tedy asi nebude možné s kočárky jezdit, dokonce jsme zamítli i nápad udělat s těmito kočárky závod kolem náměstí. Přesto i tak stojí tato výstava za to. Mnohý z vás si zavzpomíná na svoje mládí a svoje první čtyřkolové vozidlo. 

Článek byl převzat z Náměšťských listů se souhlasem vydavatele