Nákladný koníček i celoživotní vášeň. To je pro Martinu Hřibovou šítí kostýmů

Ilustrační foto
Autor: MKS Náměšť

Výstavní síň v Náměšti se v září ocitla v jiné době. Svoje kostýmy
z 16. století tam vystavovala Martina Hřibová, která je vědkyní na Fakultě technologické Unverzity T. Bati ve Zlíně, ale kromě toho ve volném čase šije s mimořádným zájmem repliky dobových oděvů.

O výrobě oděvů, lásce k historii a o vědě bude i následující rozhovor.

Jak jste se dostala k šití historických oděvů ?

Před mnoha lety byly pro šermířské vystoupení potřebné kostýmy, a tak jsme zašli do střihové služby, aby vytvořili střihy podle dobových obrázků. Ovšem výsledek neodpovídal našim představám, takže jsme s manželem začali experimentovat s konstrukcemi sami a postupně v tom našli zalíbení. Cílem není tvořit kostýmy, ale oděvy, nejlépe jejich rekonstrukce. Oděvem myslím reálně v praxi fungující komplet několika vrstev ošacení podle dobových střihů a technologií.

Proč jste si vybrala zrovna dobu Rudolfa II.?

Zde se jedná o úlitbu českému prostředí, protože ve skutečnosti jsem si vybrala dobu panování dvou velkých španělských králů, Karla I. (v českých zemích známých jako císaře říše římské Karla V.) a Filipa II. Za doby jejich vlády bylo Španělsko na vrcholu své moci a vytvářelo velice zajímavou a osobitou kulturu, tzv. Století zlata, která rozhodně stojí za povšimnutí. Ovšem moc Španělska neunesly jiné evropské země, zejména protestantské, a začaly šířit tzv. černou legendu, které se dostalo nesmírné popularity, a dodnes se udržuje mistrovskými operními díly romantismu (divadelní hra Schilera Don Carlos a Verdiho stejnojmenná opera).

Císař Rudolf II., pobýval mnoho let ve Španělsku na výchově u svého strýce, krále Filipa II. Ten měl všestranné zájmy i obšírnou humanistickou výchovu a svým sběratelstvím, nadšením pro vědu i alchymii ovlivnil svého synovce. Sestra Rudolfa II. byla manželkou krále Filipa II.

Dokázala byste si představit sama sebe, jak v těchto oděvech chodíte? Čím by vám to dělalo radost a v čem by vás to omezovalo?

Není třeba si něco takového představovat, jelikož konstrukci střihů testujeme. V daných oděvech se reálně pohybujeme a zjišťujeme, kde co táhne, jak konstrukci vylepšit a podobně. Typicky testování provádíme v dobových táborech a v rámci šermířských vystoupení, jelikož věříme, že pokud v oděvu dokážete bojovat, vařit nad ohněm, štípat dříví apod., pak v něm dokážete i reálně žít.

Druhým aspektem je účel oděvu. I dnes člověk přizpůsobuje své chování společenské situaci a k tomu má adekvátní oděv, který ve své reprezentativní formě také neumožňuje stejný rozsah pohybu, jako pracovní oblečení. Na první pohled je toto patrné na dobových dvorských reprezentativních oděvech, které sloužily jako doklad majetku krále či šlechtice a neočekávala se v nich žádná manuální práce.

Ovšem, v každodenním dobovém oblečení se vzhledem k odlišné pružnosti materiálů a jiné střihové konstrukce pohybujete trochu jinak, než v dnešním tričku a kraťasech.

Je i nějaká jiná doba, jejíž oděvy vás oslovují?

Ano, unikátní jsou například oděvy 13. století v Kastilii, které se vymykají oděvům západní Evropy, která je začala následovat až o cca 100 let později. Obecně celé období pozdního středověku a renesance je oděvně velice zajímavé.

Kde všude se vaše oděvy objevují, vystavují, hrají?

Výstav proběhla řada, zejména v českých i zahraničních muzeích, většinou ve střední Evropě, ale třeba i ve Francii. Vzhledem k tomu, že nevytvářím kostýmy pro film či divadlo, které mají jiné požadavky, tak ani není mým snem, aby oděvy byly ve filmu. Leč i tam se objevily - v dokumentu a dokudramatu o bitvě na Bílé hoře a letos natáčeném dokudramatu o Janu Ámosi Komenském, což jsem jako rodák z Moravy ráda podpořila.

Jak je váš koníček nákladný finančně a jak časově?

Extrémně z obou hledisek. Nejnáročnější oděv jsem tvořila dva roky. Nejde jen o samotné ruční šití a výšivky, ale také nastudovat ono historické období, prozkoumat dochované oděvy a jejich střihy, poznat výrobní postupy a používané materiály a zejména také pochopit vrstvení oděvu, což v případě spodních částí je obtížně vzhledem k nedostatku informací.

Oříškem, krom nalezení primárních a sekundárních pramenů, je také získání textilií. Občas látky nakupujeme v zahraničí nebo si je někteří nadšenci nechávají tkát na zakázku. Následuje mnoho stovek až tisíců hodin ručních stehů a výšivek.

Kdybyste se ocitla v tom 16. století, na co byste se tehdejších lidí zeptala?

Na jejich život, jejich názory, radosti a strasti. A pak také na mnohé technologické drobnosti při výrobě mnoha věcí. Pokud bych se setkala s významným panovníkem nebo politikem, pak bych se ptala na motivaci jeho činů. Ale dost možná, kdyby mě jen nějaký řemeslník nechal nahlédnout do své dílny, tak bych prostě mlčky obdivovala jeho vkus, práci a um.

Kde hledáte inspiraci a kde čerpáte informace o historických oděvech?

Inspirace přichází sama při pohledu na dobová umělecká díla nebo krásu dochovaných oděvů. Výrazně horší je to s informacemi, podklady pro tvorbu dobového oděvu, které je třeba hodně dlouho trpělivě dohledávat různě ukryté v primárních, tedy dobových pramenech, jako jsou dochované oděvy, obrazy, sochy a také soupisy majetku, závěti a tak. Sekundárním zdrojem jsou odborné publikace pozdějších autorů, nejlépe restaurátorské zprávy, analýzy dochovaných oděvů a odborné statě.

Vašim hlavním povoláním je věda - studium polymerů. Jak se dá skloubit věda a váš koníček? Nebo s těmi oděvy neděláte řádnou vědu?

Textil je tvořen polymery. Polymery nejsou jen syntetické, umělé hmoty, jak si dnes představujeme. Obecně polymery jsou dlouhé organické molekuly, které díky své velké délce mají specifické chování. Mimo jiné z dlouhých molekul jsou složeny rostliny, stromy, živočichové i my lidé. Polymery jsou základními složkami naší stravy, a tedy je používáme od chvíle, kdy jsme jako lidé vznikli. Už v historických dobách lidé přišli na to, že některé nové hmoty se zajímavými vlastnostmi můžeme vyrobit uměle. Ovšem to, co s nimi podnikáme dnes, je zcela jiná otázka, obvykle peněz. Za to nemůže chemie, ale způsob života.

Takže jestliže je textil složen z polymerů, jsou tyto dvě moje oblasti opravdu oddělené? Ale ano, ve vnímání okolí a v přístupu k nim nepo-chybně ano. Ovšem při bádání nad oběma tématy jsem si uvědomila mnohé souvislosti aplikovatelné v té druhé oblasti. Kupříkladu o významu textilního průmyslu pro rozvoj průmyslové revoluce a pro rozvoj chemického průmyslu. Nebo naopak problémy s recyklací plastového odpadu zase vedou k zamyšlení nad současným módním průmyslem. Zde dodávám, že některé látky použité v rámci našich konstrukčních experimentů jsou up-cyklované, jak je dnes módní říkat. Nebo vlastně down-cyklované? Záleží na vašem úhlu pohledu.

A jako bonus na konec, i vědci potřebují odpočívat, navíc bylo dokázáno, že manuální činnost pomáhá cvičit mozek.

Podle vašich publikačních aktivit zkoumáte různé polymery - např. vliv nukleačních činidel na fázovou strukturu isotaktického polypropylenu a jeho kopolymeru s 3% etylénem. Co si lze pod tímto názvem článku představit a jaký má Vaše zkoumání účel.

Červená nit mého zkoumání je fázová struktura polymerů a jak ji ovlivnit. Jaký je rozdíl mezi diamantem a tuhou? Jejich struktura, poskládání atomů. Chemicky se stále jedná o uhlík, jen jinak poskládaný. Toto poskládání ovlivní všechny další vlastnosti a také cenu. Schopnost být chemicky stejný, ale jinak se přeskládat, má mnoho látek, včetně polymerů. Mojí prací je přijít na to, jak toto ovlivnit. Těžší odpověď je na vaši otázku, jaký účel má mé zkoumání, protože se snažím dělat primární výzkum, dodat poznatky, kterých se později chopí jiný badatel a použije je v praxi, až dostane nějaký úkol vycházející z potřeb průmyslu.

V seznamu literatury máte kromě chemických článků i články o oblečení (např. Waffen-und Kostumkunde. 2015, vol. 57). Jaká je vaše publikační činnost v této oblasti?

Nepochybně menší než v oblasti polymerů, což je dáno jednak tím, že oděvy jsou koníček s menším množstvím dostupného času a dále tím, že v této oblasti je výrazně méně vhodných a ochotných časopisů a též mé možnosti zkoumání primárních zdrojů jsou výrazně omezenější než v oblasti syntetických polymerů.

Pokud by se někdo chtěl vydat ve vašich šlépějích (teď myslím ten svět módy), co byste mu doporučila?

At si připraví spoustu času a peněz, což je ovšem definice koníčku. Dále ať tuto aktivitu dělá sám pro sebe, svou radost.

To vzkazuje Martina Hřibová a my jí tímto děkujeme za neobyčejnou výstavu.