Přečtěte si rozhovor s uměleckým kovářem Pavlem Tasovským, který vystavuje v Galerii 12

Ilustrační foto
Autor: Pixabay

Útulná Galerie 12 na Zámeckém kopci poskytla svůj prostor tentokrát panu domácímu. Umělecký kovář Pavel Tasovský oslavil významný životní mezník a při té příležitosti vystavuje svoje díla z posledních deseti let. Výstava je označena římskými číslicemi LX, která odkazuje na kovářův věk, ale já bych se nebál obě písmena přehodit. Tato výstava totiž nabízí XL – extra velkou porci zážitků a všem, kteří mají rádi výtvarné umění, ji vřele doporučuji.

S jubilantem Pavlem Tasovským jsme se tedy bavili o současné výstavě, o uplynulém roce i o výhledu do budoucnosti.

Co tedy až do března v Galerii 12 najdeme?

Většina věcí, těch kovaných objektů, co tady uvidíte, je tvorba za posledních deset let. Jsou jak venku, tak i uvnitř galerie.

Jsou to věci, které vznikají jen tak náhodou, nebo na zakázku?

Většinou vznikají náhodou a většinou je to moje volná tvorba. Prostě to co mě napadne a potřebuji s tím jít ven. K té výstavě jsem si ještě přizval syna, abych na to nebyl sám. Abych na to měl mladou oporu a abych se tady nemusel exhibovat jen já. Takže některé věci na dvoře jsou i synovy a ještě jsem mu uvolnil jednu místnost v galerii.

Přibližte nám, jak se dělá ta volná tvorba. Já si to představuju jako to, že člověk přijde z práce domů a začne něco mlátit do železa a potom z toho něco vypadne? :)

No, doma to asi úplně nejde, to by mě manželka asi brzy vyhodila :). Ale doma je příprava, ty myšlenky, které se prohání hlavou. Pak nějaká kresba a pak rychle zase ráno do kovárny, kde udělám něco na zakázkách a pak se věnuju volné tvorbě.

Nemíchá se vám to někdy dohromady? Zakázka je třeba najednou taková volnotvorbová?

Já si myslím, že hodně našich zakázek je volnotvorbových, protože všechno většinou navrhuju já v nějaké spolupráci třeba s architektem, nebo se stavebníkem, nebo s investorem. Ale snažím se do toho vnést něco navíc. Neudělat věc, aby jen sloužila, ale aby byla esteticky dokonalá.

Co vás inspiruje?

Všechno kolem. Všechno co vidím – celý svět. Většinou ty pozitivní věci, i když někdy ty negativní taky něco naznačí.

Ono vlastně veškeré umění je o rovnováze mezi tím pozitivním a negativním. Tím, jak se to člověk snaží vlastně pojmout, pojmenovat a vyvážit.

No asi ano, já nerad ukazuju ty negativní věci. Tam je třeba upozorňovat úplně jinak. Myslím si, že je důležité ukazovat, že může být na světě i hezky.

Pojďme k těm pozitivním věcem. Co třeba tady z těch deseti let považujete za takové nejzajímavější dílo? Nebo máte k některému třeba největší vztah?

Já mám vztah ke všem těm dílům, ke všem těm výrobkům, těm myšlenkám, které mi probíhají hlavou. I když nemůžu úplně říct, že bych měl něco v takové oblibě, že bych to měl označit jako tu pravou věc. Je to taková cesta a já doufám, že ještě nejsem na konci, že ještě budu dál pokračovat. A třeba jednou označí někdo mou věc za vrcholné dílo.

Když se podíváme za rokem 2020, jak moc vás ovlivnila pandemie a veškeré ty změny, které s ní byly spojené?

Určitě mě při pravila o několik výstav. Ty výstavy se většinou posunuly, takže v tom nevidím až takový problém. Ale hodně jsem si uvědomil, jak se dovedou lidi mezi sebou chovat, když je taková situace a to bohužel v tom negativním slova smyslu.

Měl jste třeba o to víc času tvořit, když nebyly výstavy? Uvolnila se energie a prostor pro jiné věci?

To si nemyslím. Řekl bych, že když má člověk pozitivně tvořit, tak potřebuje klid a dobrou náladu a musím říct, že mnohdy ta dobrá nálada nebyla. To, co nám ukazovali naši představení, tak to byl spíš její opak. Dobrou náladu jsme měli my, ale naši politikové se nám ji snažili zkazit.

Když se sem přijde návštěvník podívat, může tady načerpat dobrou náladu? Je to něco, co může tu náladu nějak vybalancovat?

Já si myslím, že je tady určitě znát, že já se bavím. A snažím se to předávat dál a nevím, možná vy mi tady ukážete nějakou z negativních věcí, ale já tady žádnou takovou nevidím.

Budete se snažit výstavy prezentovat během příštího roku? Jak by to mohlo vypadat?

Nevíme, co nám udělá covid, podle toho se zase budeme chovat. Ale v dubnu mám zahajovat výstavu v Třebíči v Malovaném domě, v červnu mám zahajovat výstavu v zámku a zámeckém parku a pak mám koncem léta, v září, zahájit výstavu v Lipníku nad Bečvou v galerii Konírna.

Když zůstaneme u současné výstavy – do kdy bude k vidění, jak a kdy se sem můžeme dostat?

Teď je ta situace samozřejmě pořád ještě složitá. Mělo by se zde v galerii sejít maximálně deset až dvanáct lidí, což asi není takový problém, protože je co k vidění i ve venkovním prostoru, kde může být třicet až padesát lidí. Takže si myslím, že je docela velký prostor pro zhlédnutí výstavy. Výstavu mohou vidět návštěvníci většinou o víkendech do konce roku. Je také možnost zatelefonovat a domluvit si individuální schůzku. Výstava zde bude do konce března.

Mě napadlo, když jste kovář, zkusil jste někdy kovat covid?

(Smích) no to ne, ani nemám vůbec zájem něco podobného dělat, ani naznačovat, ani kreslit. Takže ne, děkuji, covid kovat nebudu.

Z čeho máte v poslední době radost?

Radost mi dělá úplně všechno. Tedy všechno pozitivní, negativní věci mi nedělají radost. Děti, vnoučkové, tato výstava, manželka mi dělá radost. V podstatě všechno okolo, děkuju.

Co byste popřál čtenářům Náměšťských listů do nového roku?

Především hodně zdraví, vlastně pro nás všechny, abychom ten covid nějakým dobrým způsobem zvládli, nebyli nemocni, a aby covid odkráčel někam pryč. A aby se lidi měli nadále dobře.

Článek byl převzat z Náměšťských listů se souhlasem vydavatele