Krajina Folkových prázdnin zavedla návštěvníky na místa, kde je svět v pořádku

Ilustrační foto
Autor: Folkové prázdniny

Možná, že by někdo dodal: „Akorát že vůbec." Jenže ony ty letošní Folkové prázdniny byly opravdu skoro takové, jaké si je pamatujeme z doby předcovidové. Jistě, pár věcí bylo jinak, pár přibylo, pár chybělo. Tu atmosféru ale žádnej koronáč nezruší, ta je prostě věčná a neměnná.

Klobouk dolů - rozhodnout se pokračovat a i přes rozmanitá, ad libitum se měnící a možná-již-za-dva-týdny-soudem-označená-za-nezákonná vládní opatření uspořádat festival nebo jakoukoliv akci, to chce vážně koule. Proto hned v úvodu téhle reportáže musí zaznít velké DĚKUJI všem členům organizačního týmu za to, že to nepoložili a že udělali všechno možné i nemožné pro to, aby se Folkové prázdniny 2021 uskutečnily.

Změn byly hromady. Seznam účinkujících se kvůli červeným a zeleným a kdovíjakým státům proměňoval prakticky do samého začátku pětatřicátého ročníku náměšťské přehlídky. Novinkou dnešní doby byly testovací stan, dezinfekce všude možně, kontroly potřebných potvrzení u vstupu anebo výzvy k nošení ochran dýchacích cest a k dodržování rozestupů.

Jediné, co přes hygienu neprošlo, bylo shlukování a sdílení promořovacích mazacích nožů u škvarkové pomazánky, pročež se příchozí museli obejít bez jedné z ikon festivalu.

A taky to byly první Folkové prázdniny bez Jitky. Ale jak poznamenal Marian Friedl, jenž hrdinně převzal štafetu toho, kdo se zdánlivě nahodile objevuje na nejrůznějších scénách v nejrůznějších hracích časech s nejrůznějšími muzikanty, určitě se na to všechno bez ustání dívala a hodnotila. A měla by radost.

Protože jinak bylo všecko tak, jak má být. Tak, jak jsou kultivovaní návštěvníci Folkovek zvyklí: na úvod trocha té krajiny sofistikované hudby, již tentokrát obstaralo duo Lina_Raül Refree. V neděli něco málo krajiny divadelnické rozvernosti zajištěné Václavem Koubkem. Krajinu bluegrass představil Robert Křesťan s Druhou trávou nebo Curly Strings, kteří měli tu možnost si vyzkoušet, jaké to je hrát při bouřce.

Diváci se mohli zasnít během koncertů Beaty Hlavenkové nebo čím dál lepší Báry Zmekové, dojímat při zpěvu Antónia Zambuja nebo Damira Imamoviće a nakonec to pořádně rozjet v předvečer oficiálně povoleného tančení při Rumbaristas. Lidí možná bylo subjektivně o něco méně než v předchozích ročnících, o to lačněji ale hltali příval tak dlouho odpírané živé hudby. A užívali si možnost se zase (mnohdy po dvou letech) vidět. Být spolu. Být.

Osobní vsuvka: Když je možnost, rád využiju příležitosti vidět a slyšet hrát a zpívat Markétu Tulisovou (aktuálně vystupující jako Marké.T) a Lucii Redlovou, a to nejen při společném hraní u ohně v kempu. Ta první letos ovládla pondělní Open scénu, ta druhá v pátek skoro zbourala Oranžovou scénu. Skoro až bere dech sledovat, jak se obě dámy muzikantsky posouvají, jak pěvecky i osobnostně rostou, jak jsou prostě každým rokem lepší. A ano, při „Kamarádko moje", pilotním singlu z chystané desky „Lidová Redlová" a (další) vzpomínce na Jitku Šuranskou, se zaleskla slza v oku i mně.

Ostré sluneční paprsky, bouřky, deště, rozšlapaní slimáci na zámecké stezce, psi štěkající jako děti, děti štěkající jako psi, grilovaný kozí sýr, višňové pivo, až tři konkurenční jam sessions u nočního ohně zároveň, Slávek Janoušek v kempu hrající precizně svůj jukebox i v pět ráno po ikstém pivu, odchod na kutě při rozbřesku slunce, ...

Folkové prázdniny 2021 byly vlastně stejné jako ty v roce 2019. A to je moc dobře.

Článek byl převzat z Náměšťských listů se souhlasem vydavatele