Hrotovická základní škola má novou ředitelku. Seznamte se v tomto rozhovoru

Ilustrační foto
Autor: wikimedia. common

Od 1. srpna 2021 má naše základní škola novou paní ředitelku. Seznamte se s Mgr. Miladou Simandlovou, roz. Šlapákovou, v krátkémrozhovoru.

Paní ředitelko, co Vás přivedlo do Hrotovic?

Jsem hrotovickou rodačkou, prakticky jsem z Hrotovic nikdy neodešla, u svých rodičů totiž pobývám často, místní starousedlíci mě znají.

Proč jste se rozhodla stát se pedagožkou?

Volba povolání je pro někoho složitou cestou, já jsem však byla rozhodnuta od dětství. Ze strany maminky mě od malička obklopovali různí učitelé. Nejvíc mě ovlivnila moje babička paní Milada Štěrbová, jež byla učitelkou v mateřské škole, a strýc Josef Štěrba, dlouholetý ředitel ZŠ. A tak nebylo překvapení, že jsem se vydala ve vyšlapaných učitelských stopách. Absolvovala jsem Střední pedagogickou školu ve Znojmě, pak jsem pokračovala ve studiu na Masarykově univerzitě v Brně učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro II. a III. stupeň obor český jazyk a hudební výchova.

Kde jste doposud profesně působila?

Již během vysokoškolského studia jsem začala vyučovat klavír a hudební nauku na ZUŠ v Hroto- vicích pod vedením paní ředitelky Heleny Krausové. V roce 1997 jsem se odstěhovala do Morav- ských Budějovic, kde jsem působila na ZŠ Havlíčkova. Jsem nesmírně ráda, že jsem měla možnost spolupracovat se skvělým týmem kolegů a nastartovat profesní růst.

Proč jste se rozhodla stát se ředitelkou školy?

Pokud jde o ředitelování, to je komplikovanější. Tímto směrem jsem se nikdy nezamýšlela ubírat, byla jsem šťastná v pozici učitelky a sbormistryně školního pěveckého sboru. Před konkurzem se v mém životě sešlo hned několik faktorů, které ovlivnily mé rozhodování. Významným faktorem je vztah k rodišti, ke škole, která je spjatá s mým dětstvím, pak už jen zbývalo přidat na misku vah osobní důvody pro a proti.

Jaké máte plány se školou?

V první řadě se musíme vyrovnat s následky pandemie. Vrátit se po prázdninách do školních lavic není pro mnohé žáky ani v běžném roce jednoduché, natož nyní, kdy nám covid-19 denně připomínají různá opatření. Plány bych rozdělila na investiční a výchovně-vzdělávací. Ve škole je mnoho věcí, které léta čekají, až přijdou na řadu, např. nejstarší budova není v dobré kondici. Věřím, že v úzké spolupráci se zřizovatelem tyto věci postupně vyřešíme.

Ve výchovně-vzdělávací oblasti bych chtěla navázat na to dobré, co škola vytvořila, a tam, kde je prostor pro zlepšení, nabídnu svoje nabyté zkušenosti. Když to shrnu, plánem je posouvat se kupředu. Jedním z prvních manažerských úkolů je zajistit takové personální obsazení školy a mate- riální zázemí, abychom zvládli změnu ŠVP (školní vzdělávací program), v nichž je mj. kladen důraz na digitální technologie. Uvědomuji si, že to není lehký úkol.

Je škola v Hrotovicích něčím specifická?

Výuka, ale i odpolední aktivity probíhají napříč čtyřmi budovami, což je náročné na organizaci. Dále např. díky nastavené dopravní obslužnosti nám do školy přijíždí žáci v časných hodinách, někteří žáci potřebují brzy ráno ve škole najít útočiště. Domů se někteří mladší mohou vrátit v poledne, někteří takovou možnost nemají. Kdo neodjede domů do 16:00 hodin, musí mít zajištěnou individuální dopravu. To zásadně ovlivňuje potřebu školní družiny či klubu a výběr volnočasových aktivit. Vzhledem k dodržování platné legislativy není v možnostech školy vyhovět všem poža- davkům žáků. Specifikem je též absence školní jídelny v prostorách naší školy. Od září letošního školního roku můžeme aktivně využívat nové sportoviště blízko školy, které tu celé roky chybělo, za to chci všem, kteří se na projektu podíleli, za žáky a vyučující poděkovat. Jsme škola na malém městě, nejsou tu stejné podmínky jako v městských školách. Někdy je to výhodou, jindy ne.

Co jako ředitelka od rodičů očekáváte?

Očekávám otevřenou komunikaci a také určitou dávku sebereflexe. Bylo by fajn, kdyby se rodiče podíleli na chodu školy i aktivněji než jen přes školskou radu. Jedinou správnou cestou je otevřená komunikace. Rodiče si mohou podle vážnosti situace zvolit telefon, email, osobní setkání, nebráním se ničemu. Jen bych si přála, aby zákonní zástupci pochopili, že každý pedagog, tzn. i ředitel školy, je tu především proto, aby se věnoval žákům. Je nutné sjednat si schůzku předem, některé dny jsou náročnější na čas a případné odmítnutí by si rodič mohl vyložit jako neochotu školy komunikovat. Obecné informace o škole lze získat na webových stránkách školy a přes elektro- nickou žákovskou knížku. Na komunikaci se postupně zaměřím, nyní přecházíme na nový systém Microsoft Teams pro případnou distanční výuku. A pak se uvidí, jak se popereme dál s virtuální realitou, jež se nám vkrádá do života.

Co Vám na škole zatím udělalo největší radost?

Rozhodně přijetí ze strany zaměstnanců. Jako ředitelka jsem na začátku cesty, musím poznat tým, se kterým budu pracovat, seznamuji se s podmínkami zdejší školy. Zkrátka učím se být dobrou ředitelkou. Od všech lidiček tady cítím podporu, vím, že mají očekávání, uvědomují si, že změny musíme udělat společně, po malých krůčcích, a to chce odvahu a čas. A já věřím, že společnými silami postupně vytvoříme takovou školu, na kterou budeme pyšní.

Co Vám jako ředitelce vadí?

Momentálně mi vadí, že nemůžeme chodit do školy a vzdělávat žáky jako dřív, že jsou tu na každém kroku opatření. Po zkušenostech z loňska jsou na místě obavy, jak bude výuka probíhat, pokud se zhorší situace. Nevíme, jak plánovat např. akce, které doplňují výuku. Tak nějak lidsky jsme se od sebe vzdálili.

Jak odpočíváte?

Mám už dospělé děti, tak je to jednodušší. Relaxuji podle nálady. Někdy spíš v kruhu přátel, v létě obvykle podnikám cestu po Česku, sem tam rekreačně sportuji, jindy se těším na dobrou muziku, divadlo, vždy mám po ruce knihu.

Náš rozhovor se blíží ke konci, je ještě něco, co chcete říci?

Kvalitní školu tvoří především lidé. Jsou to nejen pedagogičtí pracovníci a zaměstnanci, ale i žáci a jejich rodiče. Žákům přeji, aby ve svém okolí našli pozitivní vzory a šli za svým cílem, rodičům, ať více věří učitelům, že to s jejich dětmi myslíme dobře, a pedagogům přeji, ať se jejich práce stane celoživotním koníčkem a ať k svému povolání stále přistupují s otevřeným srdcem. Všem lidem, svým zaměstnancům přeji v této nelehké době pevné zdraví a návrat k životu plného úsměvů.

Článek byl převzat z Hrotovického zpravodaje se souhlasem vydavatele