Náměšťský rodák je generálním vikářem brněnské diecéze

Ilustrační foto
Autor: Náměšťské listy

V červnu byl v brněnské diecézi, do které patří i Náměšť, jmenován novým biskupem Pavel Konzbul. A vybral si za svého nejbližšího spolupracovníka a vlastně druhého muže diecéze náměšťského rodáka Pavla Kafku. Co tato funkce znamená a obnáší? Na to jsem se přímo na brněnském biskupství Pavla Kafky zeptal.

Zůstávám stále knězem, což jsem si vždycky přál. Ale aktuálně tato moje kněžská služba získala podobu služby generálního vikáře. Hodně zjednodušeně to znamená, že jsem zástupce diecézního biskupa. Moje práce se dá rozdělit do dvou velkých množin. První je spojená s tím že jsem statutárním zástupcem Brněnského biskupství. To s sebou přináší úkoly jako např. řídit chod kurie, což jsou vlastně jednotlivé odbory (např. stavební, ekonomický, atd.) které pomáhají biskupovi se správou diecéze. A druhá množina práce spočívá v péči o kněze a o těch 450 farností naší diecéze, která sahá z východu na západ od Hodonína k Telči a od jihu k severu od Znojma po Žďár.

Má generální vikář podle toho názvu něco společného s armádou?

S trochou nadsázky lze říci, že ano. Jsem ordinářem tj. „velitelem“, to znamená, že mohou „vydávat rozkazy“ neboli platná nařízení pro diecézi.

Tys nastoupil s novým brněnským biskupem čili na konci června, už se ti podařilo trochu se rozkoukat v úřadu?

Já už jsem nějakým způsobem asi rozkoukaný byl, protože jsem se vpředchozím pětiletém období staral o Fond na podporu kněží a pastorace, rozjížděl jsem program donátorství v naší diecézi, takže jsem přišel do styku s farnostmi i s jednotlivými odbory brněnské kurie, takže nějakou základní představu jsem o tom měl a nebylo to pro mě úplně nové. Nicméně stále i po těch čtyřech měsících objevuji nové a nové věci a napadají mne další nové a nové věci, které by bylo potřeba udělat.

Jakou máš vizi pro svoji práci? Co akutně hoří, co jenom doutná a co je v pořádku?

Co se týká té vize, tak to není jenom o mé osobě. Vizi je třeba tvořit společně s biskupem, dalšími knězi a hlavně věřícími. Teď probíhá synodální proces, během kterého věřící přináší zásadní teze pro tvorbu vize. Osobně vnímám jako své poslání přispět k oživovat dění ve farnostech a v péči o faráře. Organizace stávající duchovní správy a náplň její činnosti je zralá, ani bych tak neřekl na nějakou revoluci, spíš na nějakou evoluci k lepšímu, abychom plnili to zadání, které jsme jako církev od Ježíše dostali.

My jsme se s tvým předchůdcem Jiřím Mikuláškem bavili, že jsme vlastně příbuzní, protože on, když se objevil na nějaké faře, tak byl pro ty kněze takovým strašákem. Budeš i ty strašákem pro kněze v diecézi?

To je spíš otázka pro kněze, všichni mají na mě telefon a mail a jsme v živém kontaktu, myslím si, že když bych měl být pro lidi strašákem, tak si myslím, že by to nefungovalo. Nicméně k roli generálního vikáře patří i říkat věci, které mohou člověka vystrašit. To se z této služby nedá sejmout.

Je generální vikář ten, kdo sedí za šachovnicí a hýbe těmi figurkami – těmi kněžími?

Je to složitější, než to na první pohled vypadá. Úplně první věc, kterou je potřeba si říct, že už nemáme všechny figurky, které v té šachové partii mají být. Prožíváme akutní nedostatek kněží. Druhá věc se týká takzvaného přesunu kněží. Věřím tomu, že každý kněz má svoje schopnosti a je od Pána Boha povolaný, nějak obdarovaný a slouží tak, jak nejlépe dovede. Úkolem biskupa, potažmo generálního vikáře, je tato jednotlivá obdarování kněží objevit a použít tak, aby se kněz stal darem pro co největší počet lidí.

Do přesouvání kněží ale také vstupují další faktory, které se nedají moc ovlivnit. Každý rok nějaké množství kněží zemřou, u nás to bývají tak 3-4. Pak jsou další, kteří vstupují do služby – což bývá v poslední době jeden kněz za rok. Pak jsou kněží, kteří jsou ten rok povoláni do nějaké specifické služby mimo farnost – například nemocniční kaplani, vězeňští, vojenští kaplani a další.

No a potom je určitá skupina, která prožívá svoje osobní těžkosti a rádi by se přestěhovali z osobních nebo zdravotních důvodů někam na jiné místo. A na generálním vikáři je, aby tenhleten koktejl nějak zamíchal ke spokojenosti všech, nebo alespoň většiny farářů a farností. V normální firmě, když vypadne nějaký člověk, tak ho poptáte někde na trhu práce a dosadíte ho na uvolněné místo. V církvi to tak nefunguje, tam hrajete jenom s těmi kartami, které máte. Nemůžu kněze nakoupit na trhu práce. Díky tomu je to složitější a zároveň zábavnější vše zkoordinovat tak, aby to opravdu fungovalo dobře.

To je taková pěkná kombinační a počítačová hra...

Je to opravdu taková logistika a hledání toho, kde by kněz se svým obdarováním, ale současně i se svými hendikepy, měl ideálně působit. Někdy mají lidé představu, že je to vlastně na libovůli nadřízeného kněze stěhovat. Snahou všech je, aby celý systém byl co nejstabilnější, ale toho nejde úplně dosáhnout. Statistiky udávají, že po úmrtí partnera je stěhování druhou nejvíce stresující záležitosti v životě člověka a třetí je změna práce. A pokud se kněz má někam přestěhovat tak opravdu je to pro něj zátěž, protože mění jak místo, tak často i způsob své práce, proto je snaha aby stabilita kněží, byla co největší.

Tvá práce spočívá v tom, aby brněnská diecéze lépe fungovala jako celek, v jakém časovém horizontu pracuješ?

Nedávno jsme měli setkání kněží v Hustopečích u Brna, kde se představovaly teze pro tvorbu vize, a pohybovali jsme se v horizontu 10 roků, kdy asi do 5 let jsme schopni dohlédnout a dalších 5 let si můžeme namodelovat. Takže plánujeme vlastně na dvě pětiletky dopředu:.) Navíc se držím zásady jednoho mého oblíbeného svatého. Nejvíc se Pán Bůh směje, když tě vidí plánovat.

Generální vikáři jsou v každé diecézi po celé republice, spolupracujete nějak spolu?

Určitě ano, potkáváme se. Každá diecéze je ale specifická a diametrálně se od sebe liší. Pro se nedá vzájemně opisovat, ale pouze inspirovat. Osobně je pro mě spíš důležitá spolupráce s kompetentními lidmi v oborech sociologie, řízení, strategického plánování, se kterými bych chtěl určitá rozhodnutí konzultovat.

V čem ti role generálního vikáře dělá radost a naplňuje?

Rád se setkávám s kněžími a rád jezdím do farností, v tom se cítím dobře. To, co mi třeba není úplně vlastní, jsou některé administrativní záležitosti.

Jak funguje vaše spolupráce s biskupem Pavlem Konzbulem?

Máme spolu hodně společné vidění světa i problémů, které řešíme. Ale stejně tak důležitá je pro mě spolupráce i s ostatními kněžími a té se musíme vzájemně učit.

Co jsi dělal po dobu 22 let, kdy jsi opustil Náměšť?

Já jsem měl v roce 2000 primiční mši na náměstí a potom jsem působil dva roky jako kaplan v Blansku, následně jsem byl v sedm let farářem v Kunštátě na Moravě a potom sedm let děkanem v Hustopečích u Brna. Od roku 2016 jsem byl šest roků na biskupství jako správce fondu na podporu kněží a pastorace a založil jsem portál donator.cz. Před covidem jsem ještě k tomu administroval ještě farnosti Domašov a Svatoslav. No, a to už jsme v červnu letošního roku, kdy jsem byl pověřen funkcí generálního vikáře.

Dostaneš se někdy do svého rodiště? Jak často?

Vzhledem k tomu, že tam mám bráchu a rodiče, tak se snažím domů přijet aspoň jednou za 14 dní zastavit a jsem tam opravdu rád. Když přijedu někdy v noci, tak se třeba projdu po mostě nebo se projdu po prázdném náměstí. Troška nostalgie nikdy neuškodí.

Jsou nějaké plány třeba s Náměšťskem a okolím do budoucna, co se týká farnosti? Nebo je to ještě tajné?

Tajné to není, ale není ještě dopracované. Kněží měli zpracovat návrh toho, jak by to na Třebíčsku mohlo vypadat v případě, že by zde bylo o 2-3 kněze méně. Tento návrh už existuje, ale je to zatím jen jeden střípek z celé té skládanky.

Život farnosti nemůže být závislý jen na osobě kněze, který je nebo není přítomen. Proto je důležité, nastavit koncepci tak, aby život vjednotlivých farnostech nestagnoval a nebyl tak závislý na přítomnosti kněze, ale aby se vytvořily takové podmínky, které umožní farnostem se dál rozvíjet. A to je to, na čem se teď pracuje.

A jak jsou do toho procesu zapojení i ostatní věřící.

Je nutné, aby se do celé té činnosti zapojovali nejen kněží, ale i ostatní. Já bych to přirovnal k situaci s energiemi. Doposud jsme mluvili o tom, jak budeme s nimi šetřit, ale prakticky to nikdo moc nedělal. Teprve až energie začaly být drahé a nedostupné, tak se začaly podnikat reálné kroky k šetření. A obdobně to bude teď v jednotlivých farnostech, kde nastala situace, že je potřeba do správy farnosti reálně zapojit laiky.

Na co nejraději vzpomínáš z Náměště?

Na rodný dům, rodiče, bráchu a jeho rodinu. Taky na kostel, kde jsem odmala ministroval, na zámek kde jsem brigádnicky provázel, zámecký park a další.

Co bys popřál našim čtenářům do adventu a k Vánocům?

Advent je dobou očekávání. Člověk, když čeká dlouho a nic se neděje, tak často bývá zklamán a frustrován. Proto bych chtěl všem popřát naději, chuť žít navzdory všemu těžkému a naplnění těch přání, které do hlubin našich srdcí ukryl sám Stvořitel.

A jaký dárek by sis přál k Vánocům?

Asi aby do naší diecéze přišlo každý rok pět šikovných farářů.

Článek byl převzat z Náměšťských listů